Porovnání metod. Všechny metody používají opravu chyb Reed-Solomon. Počítají informace pro opravu chyb pro bitové kopie ISO, které pak slouží k opravě nečitelných sektorů, pokud dojde k poškození disku.
Metody se liší způsobem ukládání informací pro opravu chyb:
Porovnání způsobu uložení opravy chyb.
Následující tabulky shrnuje rozdíly mezi soubory pro opravu chyb (RS01, RS03) a rozšířenými bitovými kopiemi (RS02, RS03):
| Soubory pro opravu chyb | Bitová kopie rozšířená o data pro opravu chyb |
| může být zvolena libovolná redundance | redundance je vymezena volným místem na disku (= kapacita disku - velikost dat) |
| efektivní už při 15% redundanci, protože u souborů pro opravu chyb se předpokládá, že nejsou poškozeny | vyžaduje větší redundanci (doporučeno: 20-30%) pro kompenzaci případného poškození dat pro opravu chyb |
| disk může být zcela zaplněn uživatelskými daty | využitelný prostor na disku je zmenšen o velikost dat pro opravu chyb |
| mohou být vytvořeny dodatečně pro již existující disk | použitelné pouze při vytváření disku, protože bitová kopie musí být o data pro opravu chyb rozšířena před vypálením |
| uložení dat pro opravu chyb odděleně od dat zvyšuje ochranu dat | uložení data pro opravu chyb společně s uživatelskými daty může snížit kapacitu opravy chyb |
| Musí být veden přehled o příslušnosti dat pro opravu chyb k disku. Soubory pro opravu chyb musí být chráněny proti poškození. | Jednoduché řešení na jednom disku; informace pro opravu chyb není nutné zvlášť evidovat ani chránit. |
| žádné problémy s kompatibilitou | disky s bitovou kopií rozšířenou o data pro opravu chyb nemusí být v některých mechanikách správně přehrána |